Vědci z Astromaterials Research and Exploration Science v Johnson Space Center, HOUSTON,v listopadovém čísle (2009) časopisu Geochimica et Cosmochimica Acta, vydávaném The Geochemical Society and The Meteoritical Society, oznámili jako objev zjištění projevů života v meteoritu ALH4001 (nalezen v Antarktidě), o kterém se předpokládá, že pochází z Marsu. Přímý důkaz o jeho původu ovšem chybí. Přezkoušeli své nálezy z roku 1996 a tvrdí, že krystaly magnetitu a mikrostruktury, zjištěné elektronovým mikroskopem, mohou být pozůstatky živých organismů. Jak řekl již Bernard Shaw, v tomto nálezu je mnoho nového a původního. Bohužel to původní není nové - mikrostruktury v meteoritech byly popsány již v předminulém století a dokonce i pojmenovány - Clausisphaira fissa nebo po císaři Vilémovi Wilhelmia. A to nové není původní, neboť nálezy nejrůznějších organických materiálů v meteoritech, pokládaných kdysi za důkaz života, se ukázaly být artefakty, které se tvoří z organických sloučenin, které nemůžeme označovat jako živé - jde o předchůdce života, protobionty, o kterých nebylo prokázáno, že tvoří předstupeň života v našem, pozemském smyslu slova. Že by hon za senzacemi zasáhl již i NASA? Publish or perish!?
Pan Vladimír Černák: Protobionti by senzací nebyli? :-) Jistě, pokud by tam šlo jen o jednodušší organické sloučeniny, tak se nehopsá. Pokud by to ale mělo avizovat něco složitějšího, třeba nějaký protein, tak by to už zajímavé bylo. Ps. Jaký důkaz o marsovském původu toho meteoritu si je možno představit pod termínem "přímý důkaz"?
Doc.MUDr.Josef Dvořák, CSc. 13.12.2009: (1) Nález proteinu by byl zajímavý, ale ne z hlediska života. Organické sloučeniny v kosmu mají velký počet možností vývoje. Různorodost kosmického vývoje, jak vidíme na tělesech sluneční soustavy, je nepředstavitelná. Oč pestřejší může být vývoj organických sloučenin? Na Titanu vidíme, že tam existují sloučeniny, které na Zemi existovat ani nemohou. Každá planeta, každé těleso v kosmu je zajímavé, ale jeho výzkum může trvat i stovky let a při tom se vyzkoumá třeba i jen něco, co má význam jen pro dané těleso. Musíme nechat k výzkumu něco i pro naše potomky, a proto má smysl zkoumat ne to, co je zajímavé, nýbrž to, co z našeho dnešního, omezeného hlediska má význam pro nás tady na Zemi. Jinak se v tom utopíme. V kosmu si budeme muset zvyknout na výzkum, trvající třeba i stovky let - jako je například oteplování Země, 200 let sledování počasí je naprosto nedostatečná doba k rozhodnutí, zda jde o trend trvalý nebo o periodickou změnu - tím spíše, že víme, že před třemi sty let tu byla časově omezená změna - malá doba ledová!
(2) Srovnání materiálu z Měsíce a ze Země ukázalo, že každé kosmické těleso má svoje jakési spektrum prvků, ze kterých se skládá. Přímý důkaz je proto srovnání spektra prvků z onoho meteoritu s materiálem z Marsu - a takový zatím nemáme a ještě dlouho nebudeme mít v dostatečném množství, které by charakterizovalo Mars jako celek. Nejde vždy jen o druh prvku, významný je například poměr izotopů! Metodicky je to jednoduché, pro orientaci stačí hmotový spektrograf. Pozn.: Na Měsíci je výhoda, že lunární regolit obsahuje drť z rozsáhlých oblastí, jak se tam při opakovaných impaktech nahromadila - a zde nezáleží na tom, odkud přiletěla, stačí, že víme, že určitě je jen z Měsíce.
